Vánoce jsou za dveřmi a to na PF UK neznamená jen blížící se konec semestru, ale i nějakou kulturní akci v bazénu. Dramaturgem a pořadatelem letošního koncertu byl spolek Juristi, ostatně jako v létech předchozích.
Letošním účinkujícím byla dvojice JUDr. Ivo Jahelka a Miroslav Paleček. Kolega Ivo hrál na fakultě již podruhé a bylo na něm vidět, že na svou alma mater nezanevřel, ba naopak. Mirka Palečka, jak už to u starších písničkářů bývá, zná spíše generace otců a matek dnešních studentů. Já jsem se s Mirkem Palečkem, tvořícím 45 let nerozlučnou dvojici s Michalem Janíkem, poprvé setkal v atmosféře Pražského jara 1968, kdy hráli s ostatními podobnými na Karlově mostě v Praze. Tehdy to nebyla „rejže“ jako dnes, kdy dostat místo na mostě znamená mít styky a kdoví, co ještě. V Praze, těšící se z krátké svobody, hráli velmi mladí písničkáři jako Jarda Hutka, Jeroným Neduha, Vladimír Veit či Petr Kalandra. Mezi písničkáře bychom mohli zařadit i pana profesora Štěpána Raka, otce syna Matěje, který si v bazénu již také zahrál. V rozhlase jsem prvně zaslechl dvojici Paleček a Janík v pořadu manželů Černých „12 na houpačce“ a jejich prostinká a zapamatovatelná písnička „Hele lidi“, získávala hlasy. Pak už následovalo angažmá v Semaforu v pořadech dvojice Grossman a Šimek a splnilo se heslo „existuje jen ten, kdo je v TV“. Začali být, na rozdíl od jiných písničkářů, slavní. Dnešní generaci by již asi neoslovila jejich velmi hraná píseň „Slušovice“, na téma slavného moravského družstva.
Čas běžel a před několika roky jsem poslouchal dvojici mého mládí v kulturním středisku jen asi s deseti diváky. Proto jsem se zaradoval, když mi „ředitel festivalu“ Viktor Hatina oznámil, že Mirek Paleček dorazí a zazpívá. Předskokanem před hlavními aktéry byl student Honza Kaczor s kytarou a dvěma vlastními písněmi. Honza má smysl pro humor a věřím, že se spolu ještě uvidíme, a tím nemám na mysli státnice. Hlavní představení si pánové rozdělili do dvou částí a po dvouhlasně zpívaném úvodu si vzal první slovo Mirek Paleček. Nejprve znělo Hele, lidi, Prodavač limonád a další písně z dílny P a J. Protože velkou láskou Mirka Palečka je Jaroslav Ježek s dvojicí V a W, zahrál a zazpíval zcela osobitým způsobem pár „ježkáren“. Mirek Paleček je i vynikající kytarista a muzikanti mi dosvědčí, že „ježkárny“ jen jako jednoduché působí. Asi také málo lidí ví, že píseň z filmu Pudr a benzin s názvem „Život je jen náhoda“ je složena za dvou písní, když obecný lid úvod písně nezná a zpívá jen druhou část se zapamatovatelnou melodií.
V druhé části rozchechtával publikum Ivo Jahelka. Kolikrát jsem již slyšel příběh o cikánech skákajících z korby „vejtřasky“, o medvědovi na mopedu nebo o Trabantu a elefantu. Navzdory opakování se pokaždé směji. Jenže kolega Ivo řekl jednu velkou pravdu, že z justice se vytratil humor. Nabízí se žel otázka: „Proč by to zrovna v justici mělo být jinak?“. Večer utekl jako voda, jako vždy, když se nedívám na hodinky a poslouchám, bavím se a zpívám, abych nerušil ostatní. Takže Juristi díky a těším se na jaro.
P. S. Protože již 8 let funguji jako hlavní dramaturg festivalu FOLKomín, na němž loni hrál kolega Ivo Jahelka, dovoluji si pozvat studenty na sobotu 6. září 2014 od 13 hodin do areálu Toulcův dvůr v Praze 10. Krom Mirka Palečka, jehož účast jsem po koncertu předběžně dohodl, bude hrát například kapela Jablkoň Michala Němce, písničkářka Jana Rychterová, známá i jako členka dvoji Two Voices, písničkář Pepa Štross a další. Je to jeden z posledních open festivalů v roce. Těším se na vás.
JUDr. Tomáš Pohl