Se soudkyní o ochraně obětí

Dne 4. března 2014 se v prostorách Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze konala přednáška spojená s hojnou diskuzí na téma „Oběti sexuálních deliktů a zvlášť zranitelné oběti“. Právnický akademický spolek Juristi pozval na akademickou půdu trestní soudkyni Mgr. Vlastu Langhamerovou, která je současně tajemnicí a poradkyní v Bílém kruhu bezpečí, aby uvedla dané téma a vyjádřila se též k novému „vymodlenému“ zákonu č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů.

Celá diskuze dostála své formě již po pár minutách přednášky a rozvinula se v rozsáhlou a podnětnou diskuzi, která vzešla ze strany studentů. Právní poradkyně Mgr. Vlasta Laghamerová v úvodních minutách představila činnost Bílého kruhu bezpečí a navázala taktéž na svou dlouholetou praxi, kterou v něm konala.[1]

Mimo přínosů zákona o obětech trestných činů se však studenti také dozvěděli o jeho úskalích. Jedním takovýmto úskalím je např. praktická realizace práva oběti trestného činu na informace. Vzhledem k tomu, že má oběť od účinnosti zákona o obětech trestných činů nově široce a explicitně stanovené právo na informace, je jí taktéž ze strany Policie ČR, ale též ostatních subjektů zapsaných v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, toto právo poskytováno. Nicméně mnozí z těch, kteří mají pomoc poskytovat, již nezohlednili znění ustanovení § 3 a 13 zákona o obětech trestných činů, ve kterém je taktéž explicitně stanoveno, jakou formou a způsobem se mají oběti informace sdělit. V praxi totiž oběť trestného činu dostává k podepsání zhruba sedmistránkové poučení. Z výše zmíněného by tak mohla vzniknout i velice kuriózní situace, která by však mohla být považována za vtipnou jedině, pokud by ji člověk sledoval jako tragikomedii v kině. Představme si např. mladou ženu – občanku ČR, která poté, co na ní bylo vykonáno příkoří, v sobě najde tolik fyzické i morální síly, že se dostaví na policii, aby tento trestný čin ohlásila. Bez ohledu na to, jakou pomoc mladá žena v dané chvíli potřebuje, je jí předloženo cca sedmistránkové poučení, ve kterém je asi milimetrovým písmem mj. napsáno, že má právo na tlumočníka. Těžko lze poučení o takové informaci považovat za srozumitelný způsob, jak informovat oběť o „jejích“ právech…

Další kuriozitou, kterou trestní soudkyně potvrdila ještě v zákulisí, je podoba samotného registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, který má v kompetenci ministerstvo spravedlnosti. Již na konferenci Bílého kruhu bezpečí – Spravedlnost pro oběti II, byl tento kritizován jako absolutně nedostačující, a dodnes k žádné změně v podobě tohoto registru nedošlo. Dle informací z konference se registr nacházel ve stavu, ve kterém nabízel nepřehledné a neúplné informace, kdy často chyběly právě informace nejdůležitější, mezi které patří především kontakt na subjekt, který má poskytovat obětem pomoc. Jak bylo výše zmíněno, registr poskytovatelů pomoci obětem trestných činů je spravován Ministerstvem spravedlnosti ČR, a tudíž odkaz na něj můžeme hledat právě na stránkách příslušného ministerstva. Těžko však lze očekávat, že by toto byla informace, kterou disponuje oběť trestného činu, která se jeho důsledkem nachází ve velmi špatném psychickém (někdy i fyzickém) stavu. V případě, že zadáte do internetového vyhledávače heslo „registr poskytovatelů pomoci obětem trestných činů“, tak se ani v prvních 3 výsledcích nezobrazí samotný registr poskytovatelů pomoci. Více jak 3 kliky myší na obrazovce však v případech obětí mohou rozhodnout o tom, že tyto pomoc nenaleznou, anebo že ji hledat přestanou.

Na druhou stranu však musíme uznat, že zákon přináší opravdu mnoho dobrého. Oběti je nově explicitně přiznáno právo na ochranu před tzv. sekundární viktimizací, neboli druhotnou újmou, tedy před nevhodným přístupem ze strany třetích osob, po tom, co se trestný čin již stal. S obětí musí být proto zacházeno jak ze strany policie, tak především ze strany sdělovacích prostředků, poskytovatelů zdravotních služeb, ale i ostatních tak, aby jí vlivem jejich přístupu nebyla druhotná újma způsobena. Zákon o obětech trestných činů tak sebou přinesl vlnu proškolování na všech úrovních, která je pro náležité a vhodné jednání s obětí nezbytná.

Velmi důležité jsou taktéž základní zásady, kterými se zákon o obětech trestných činů řídí. Tyto základní zásady, které zákon obsahuje ve svém ustanovení § 3, totiž zvýhodňují také pozici subjektů zapsaných v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, neboť policie, ale i orgány činné v trestním řízení, musí při poskytování pomoci obětem trestných činů se subjekty zapsanými v registru spolupracovat.

Zákon o obětech trestných činů přináší zlepšení situace obětí trestných činů, a to v poměrně velkém měřítku, i přes své drobné kuriózní aplikační nedostatky, které byly nastíněny výše. Nikdy však nesmíme zapomínat na to, že je to především o lidském chování, které zná na tisíce způsobu jak pomoci, ale taktéž jak uškodit. Snažme se tedy při jakémkoli svém jednání vystupovat podle první možnosti. Nikdy nemůžeme vědět, komu nevhodně poskytnutou pomocí můžeme ještě ublížit.